IMAC World – 2. Mistrovství světa IMAC, Muncie , USA, Indiana
Na tomto letiště se ve dnech 5. – 8. září letělo mistrovství světa IMAC. V plánu byly soutěže v přesné akrobacii v kategoriích Sportsman, Intermediate, Advanced, Unlimited a Freestyle. Přeprava do USA byla pomněrně dost náročná a hlavně nákladná. Já jsem zvolil kombinaci zásilky Fedex a spoluzavazadla. Fedexem poslal trup třímetrovky asi tak 14 dní předem a zbytek, tedy trup na freestylové letadlo o rozpětí 2,6 metrů, oboje křídla, motory, vysílač a ostatní potřebné věci cestovaly se mnou, jako spoluzavazadlo. Jirka zvolil úplně odlišnou metodu, s sebou vezl pouze motor a kompletní vybavení letadla. Vlastní letadlo měl objednané s místem dodání do Muncie a to přímo na modelářské letiště. S tím, že tam nový stroj, třímetrovku od firmy Extreme Flight, vybaví a bude s ní soutěžit. Kupodivu se vše, s drobnými zádrhely, povedlo a tak jsme měli první týden co dělat, abychom připravili své soutěžní speciály na závod. Jirka stavěl prakticky celé letadlo s tím, že měl již hotovou kabeláž a tak dále. Já „pouze“ montoval motory, výfuky, podvozky a to na obou letadlech. Vše se podařilo a tak jsme si zalétali ještě před oficiálním tréninkem.
Vlastní závod začal oficiálním breefingem při večerním banketu 4. září. A od 5.září se už na plno začalo létat. Aby se vše stihlo, tak měly kategorie vyhrazeny dvě různá místa – stage, na kterých se kategorie střídaly. Na každé stage navíc letěli dva piloti najednou, vzdáleni od sebe asi tak 50 metrů. Systém byl nastaven tak, že nedošlo k žádné kolizi ani havárii. Pro úplnost zmíním jednotlivé kategorie a počet pilotů v nich: Sportsman 19, Intermediate 21, Advanced 15, Unlimited 23 pilotů a to vše z 18 zemí světa. My jsme létali Unlimited a já ještě k tomu Freestyle. První den odlétali 3 povinné a 1 tajnou sestavu. Já byl po prvním dnu 11 a Jirka 16. Bylo velmi pozitivní, že jsme se oba během soutěže neustále zlepšovali, tím, že jsme se přizpůsobovali americkému pojetí akrobacie. USA piloti létají obecně rychleji, než evropští, a tak měli samozřejmě výhodu domácího prostředí. Druhý den, tedy 6. září, se opět letěla 4 kola, 3 povinné a 1 tajná. Mě se začalo velmi dobře dařit, a tak jsem ve třetím kole povinné toho dne zapsal druhý nejlepší výsledek, poměrně velmi těsně za domácím letitým matadorem Jasonem Sulmanem. Bral jsem 982,8 bodu. Po škrtnutí dvou povinných jsem se tak posunul na průběžné 7. místo, což vypadalo velmi nadějně. Jirka Šotola se pohyboval kolem 16. místa. Bohužel, další postup však zastavilo počasí a to tak, že definitivně. V pátek pršelo celý den a stejně tak v sobotu. Všichni byli připravení letět alespoň v nějakých trochu příznivějších podmínkách, které ale nenastaly a závod byl ukončen. I tak se ještě v pátek odpoledne, za hustého deště, letěl všemi očekávaný Freestyle. Do závodu za nepříznivých podmínek se přihlásilo 15 odvážlivců. Tři z nich během letu přeletěli bezpečnostní linii a tak dostali nulu. Ostatní bodovali a let každého odvážlivce byl oceněn velmi bouřlivým potleskem. Vzájemně jsme si museli půjčovat ochranný kryt na vysílač, nebo třeba jen igelitové tašky. Já jsem si půjčil kryt na svůj JETI DUPLEX DC-24, od Wernera Kohlbergera z Rakouska, upevnit jsme ho museli oboustrankou.
Výsledky jsme se ale dozvěděli po sobotním vyhlášení výsledků při závěrečném banketu. V kategorii Unlimited zvítězil domácí Jason Schulman, my jsme se pak po škrtnutí jedné tajné trochu propadli. Já jsem skončil devátý a Jirka devatenáctý. Ovšem v kategorii Freestyle byl výsledek pro nás mnohem příznivější, ten jsem totiž vyhrál s velkým náskokem a stal jsem se tak Mistrem světa podle mezinárodních pravidel IMAC. Druhý byl domácí pilot Kal Reifsnyder a třetí velice známý Ital Sacha Cecconi. Čtvrtý byl pak Werner Kohlberger z Rakouska a pátý domácí John Paul Takacs.
Marek Plichta